Téma týdne

Téma týdne
Dějiny - i moje osobní - se neřítí do prázdna

Ježíš řekl svým učedníkům: „Ať se vaše srdce nechvěje!  Věřte v Boha, věřte i ve mne. Odcházím, abych vám připravil místo.  (srov. Jan 14,1-2)

2. 5. 2026, Josef Prokeš

Tento biblický úryvek mám spojený s jedním konkrétním výstupem na horu Monte Rosa. Tehdy napadlo obrovské množství sněhu a my jsme se brodili asi šedesáti centimetry čerstvého prašanu. Bylo to nesmírně namáhavé. Postupovali jsme v řadě za sebou a ten první to měl pochopitelně nejtěžší. Proto jsme se střídali. Když jsem šel vpředu a došly mi síly, zařadil jsem se na konec.
Bylo úlevné vědět, že někdo jde před námi a že můžeme kráčet v jeho stopách. Byla to sice naše cesta, náš výstup, ale klíčové bylo právě to, že někdo z přátel nám cestu prošlapával.

Podobně si můžeme představit Ježíše na začátku každého dne. Jde přede mnou. Když se rozhoduji, je přede mnou. Nečeká někde daleko — já jdu za ním, sleduji jeho stopy. A i kdybych někdy zabloudil, mohu se spolehnout, že jeho stopy znovu najdu a on mě nasměruje správným směrem.

Vědomí, že Ježíš jde před námi, nám přináší velikou sílu i hlubokou vnitřní radost. Nejsme opuštěni. Naše dějiny, i ty osobní, se neřítí do prázdna — jdou s Bohem. Vidíme Kristova záda a následujeme je.

 
Inspirováno Lomeckou vigilií  P. Josefa Prokeše na 5. neděli velikonoční  UVEDENÍ DO NEDĚLE 3. května

Tuto službu poskytuje www.vira.cz.