Když nastal večer, přišel Ježíš tam, kde byli učedníci. Ze strachu před Židy měli dveře zavřené. Stanul mezi nimi a řekl: „Pokoj vám!“ Po těch slovech jim ukázal ruce a bok. Když učedníci viděli Pána, zaradovali se. (Srov. J 20,19–20)
Ježíš své rány neskrývá pod šaty — hned po pozdravu je ukazuje, se samozřejmostí, bez zbytečných slov. Jako by tím chtěl vysvětlit, že jeho utrpení a smrt nebyly omylem, na který by bylo nejlepší zapomenout. Tím své učedníky připravuje na to, aby mohli postupně pochopit, že jeho smrt je důkazem Boží lásky až do krajnosti.
Učedníci, místo aby se zděsili, se zaradovali… Ještě všemu sice úplně nerozumí, ale vidí Ježíše a slyší jeho hlas. Tuší, že zklamání a beznaděj, které v posledních dnech prožili, nemají poslední slovo — i když se to příčí zdravému rozumu.
Pane,
dej mi milost
nepropadat smutku,
ale přijímat, prožívat i chápat,
že ty jsi mou
definitivní
jistotou
a bohatstvím.
-redakčně upraveno-
Tuto službu poskytuje www.vira.cz.